Získej „Copatou mámu“ aneb první soutěž na tomto blogu

6. listopadu 2016 v 18:17 | Penny |  Články
Pozor, pozor všem knihomolům! Vyhlašuji první soutěž na mém blogu! Již delší dobu jsem vám chtěla formou soutěže poděkovat za vaše komentáře a vůbec už jen za to, že mé recenze a články čtete. Ptáte se, o co soutěžíme? No tak teď se podržte, jelikož ve hře jsou hned 2 podepsané výtisky "Copaté mámy", takže neváhejte!


Já tedy měla pro vás po pravdě doma připravené jiné ceny, ale nakonec jsem získala od nakladatelství Yoli jako poděkováníza mé recenze na jejich knihy dva výtisky jejich nové knihy "Copatá máma" (hrozně moc děkuji). Jelikož jsem byla na autogramiádě (report ZDE), tak jsem vám tyto knihy nechala autorkou podepsat, takže na dva z vás čekají podepsané.

Já jsem "Copatou mámu" již četla a opravdu se mi hrozně moc líbila. Jedná se o velice milou a reálnou oddechovou knihu, ve které vám bude hlavní hrdinka Lucka opravdu blízká. Kniha je z části autobiografie, takže četba rozhodně bude stát za to. Pokud jste ještě nečetli mou recenzi a chcete se o této knize dozvědět více, tak ZDE najdete můj názor.

No a teď už tedy, jaká jsou pravidla a co musíte udělat pro to, abyste se do soutěže zapojili.

1. Do komentářů mi napište, která kniha z nakladatelství Yoli se vám nejvíce líbí a proč (seznam knih tohoto nakladatelství najdete ZDE).

2. A teď to hlavní. Napište mi do komentářů váš "příběh" o tom, co vy byste dělali, pokud byste v 19 letech čekali dítě. Pokud soutěží kluci, tak mi napište, co byste dělali, pokud by vaše partnerka otěhotněla a vy holky, jak byste se rozhodly.

Řekla bych, že čím delší "příběh", tím lepší, jelikož se jedná o dost osobní věc a byla bych ráda, kdyby na mě vítězný pohled na toto téma opravdu dýchnul, čili pokud bude odpověď krátká, tak by musela být skvělá, aby zapůsobila, nicméně nic nezakazuji. Ale zase bych vás ráda poprosila, abyste tu nenechávali romány, asi chápete proč.

Hlavně mi nezapomeňte do komentáře pod vaši odpověď připsat emailovou adresu, abych vás mohla v případě výhry kontaktovat. Do soutěže se mohou zapojit pouze ti z vás, kteří mají doručovací adresu v ČR!

Soutěžit můžete do 30. 11. 2016.

Těším se na vaše "příběhy" a názory. Hodně štěstí!

 


Komentáře

1 Ailin Ailin | Web | 6. listopadu 2016 v 19:57 | Reagovat

1) Já jsem od nakladatelství Yoli zatím moc knih nečetla, ale docela se mi líbila kniha Všechny malé zázraky. Tedy až na ten konec ;).

2) Kdybych v 19 otěhotněla, byl by to pro mě šílený stres, hlavně kvůli tomu, že bych měla pocit, že jsem brzkým těhotenstvím zničila partnerovi život. Ale děťátko bych si nechala a věřím, že by se časem vše uklidnilo a vrátilo do ,,normálu" :)

2 Ailin Ailin | Web | 6. listopadu 2016 v 19:58 | Reagovat

Promiň, omylem jsem klikla na odeslat :)

e-mail: elenyaindil@seznam.cz

Děkuji Ti za krásnou soutěž :).

3 Charrlie Charrlie | Web | 6. listopadu 2016 v 20:54 | Reagovat

1., V poslední době jsem od YOLI přečetla Všechny malé zázraky, a ty mě teda dostaly do kolen. Ale jinak mám moc ráda knížky od Colleen Hoover a Gayle Forman :))

2., Co bych dělala, to už se asi nedozvím. Nicméně moji rodiče mě měli ještě dříve, mamce jsem se narodila v osmnácti. A oba moji rodiče mi neustále kladli na srdce, abych na sebe dávala pozor, a kladli to na srdce i příteli, takže to vyvolalo ne jednu trapnou situaci. O dítěti nepřemýšlím ani teď, a vlastně snad o dítěti nepřemýšlím vůbec. Nicméně si myslím, že bych dítě nedala pryč, asi bych se stala maminkou. Ale jak by to bylo doopravdy, tak to už se asi nikdy nedozvím. Jedině, kdybych vynalezla stroj času. Ale to bych se asi nevrátila do svých "sladkých" devetenáctin, abych otěhotněla :D

ka.melounova@seznam.cz

4 Eliz Eliz | Web | 6. listopadu 2016 v 21:53 | Reagovat

1. Yoli vydává krásné knížky a vybrat z nich jednu je téměř nemožné, protože se obvykle zamiluje do každé, která zrovna spatří světlo světa. Mezi mé posledné favority (dejme tomu od začátku školního roku) jsou určitě Mechanická princezna, rozkaz zabít. Nedávno jsem četla Jak to mají holky a opravdu se mi kniha moc líbila! Jinak celkově nejvíc mám ráda Dopisy na konec světa.

2. Ups, doufám, že tato situace nenastane. Pořád totiž k tomu může dojít, protože 19 let mi zatím nebylo. S jistotou vím, že bych si děťátko nechala, potraty odsuzuji, ačkoliv na druhou stranu chápu, že některé matky jsou opravdu v tíživé situaci. A pak...? Přiznám se, že absolutně netuším. Těšila bych se, bála bych se. Nejen toho, jak zvládnu porod a péči o malé novorozeně, ale také okolní reakce a postoje otce dítěte. Ten by pro mě byl značně rozhodující. Věřím však, že rodina i skuteční přátelé by mě podrželi a s jejich pomocí bych tuto situaci prostě zvládla...:)

majda.fiedlerova@gmail.com

5 Alex Alex | Web | 6. listopadu 2016 v 21:54 | Reagovat

napřed je nutno podotknout, že jsi vymyslela boží soutěž!!! a je mi ctí se účastnit ♥

1) Yoli vydalo spoustu skvělých knížek, ale na prvním místě se u mě drží Nedej se ♥ Dokázala bych o něm mluvit hodiny (a to není nadsázka) a tak je těžké říct, proč je právě tato kniha ta "nej". Nejspíš je to tím světem, který mi lehce připomíná Harryho. Nebo Bazem, který je podle mě nejlepší knižní charakter (a že to je těžké, ba přímo nelidské posoudit). Nebo tím vztahem, co je mezi hlavními hrdiny. Tím, jak je to psané (Rainbow je prostě hvězda)... Prostě je to kniha plná kouzel, lásky, přátelství, oddanosti, nečekaných situací a taky střídaní vypravěčů.

2) Je strašně těžké říct, co bych v takové situaci dělala. Byla by to psychicky hodně náročná situace - přeci jen v 19 je člověk většinou ještě odkázaný na rodiče a ti mí by to dobře nenesli. Taky by ovlivňoval celou situaci můj přítel (či otec dítěte). Ale to nejsou tak podstatné okolnosti, díte by bylo hlavně mé a já si myslím, že bych si jej nechala. Vždyť už teď se strašně těším, až jednou budu maminka a tak by se ta situace jen uspíšila. Takže bych své dítě hájila před svou rodinou a taky bych asi stáhla přihlášku na vysokou (popřípadě bych odložila studium či na ni nenastoupila). Snažila bych se domluvit s tatínkem dítěte, jak to vidí on. Nechtěla bych jej do ničeho nutit, byla by to má volba, na druhou stranu bych si přála, aby mé dítě vycházelo se svým otcem (nebo aby se k němu otec alespoň znal). Taky bych si musela zajistit nějaký přívydělek, jelikož ze vzduchu žít nelze, i když by mi rodiče nejspíš nakonec finančně nějak pomohli... Nedovedu si ani představit, kolik nesnází by to přinášelo, ale ta radost! Být mladou maminkou má spoustu výhod a jsem si jistá, že bych na ně všechny přišla - a zatím co by kamarádky chodili na párty, užívala bych si života po svém - a to v rodinném kruhu, což je podle mého v životě to nejdůležitější ♥ .

kontakt - luckoutna@seznam.cz

6 Siraelxy Siraelxy | E-mail | Web | 7. listopadu 2016 v 12:43 | Reagovat

1.Kniha z Joli_ jednoznačně Sněží, sněží. protože jsem ji četla minulý rok kolem Vánoc, kdy po sněžení nebylo ani památky, ale tahle kniha mi dokázala vánoční sněhovou atmosféru vykouzlit :-)
2. Můj příběh nebude dlouhý, ale pravdivý. Vím přesně co bych dělala, otěhotněla jsem totiž v 18 letech :-) Prostě a jednoduše, fungujete dál. Stala jsem se maminkou a fungovala jako kterákoliv jiná maminka. Ano, nechodila jsem na diskotéky ani jinam, nedodělala jsem školu. Ale nic mi neuteklo. Školu jsem si postupně dodělala, přes střední až po vysokou. na zábavu byl čas až syn povyrostl. A teď mám krásného, zdravého syna a jsem pořád mladá na všechno :-)

7 Lili Lili | E-mail | 8. listopadu 2016 v 11:21 | Reagovat

1. Z Youli mám doma snad všechny knihy, jen ta Copatá máma tam cosi chybí. Nejradši mám Uvnitř mé hlavy. Je to úžasná kniha o schizofrenii a ještě do teď přemýšlím o tom, co byla pravda a co ne.
2. Máma v 19 uf, doufám, že to nikdy nebude můj případ. Ale pokud by se to nějakou náhodou stalo, tak je mi jasné, že bych si dítě nechala. Sice mám v plánu hodně studovat, ale dítě bych brala jako něco, seslané osudem. Určitě by to bylo těžké. Do teď si živě pamatuju, když se mi ve 12 narodil bratříček a budil celou naši rodinu svým pláčem. Požádala bych rodiče o pomoc, protože je mi jasné, že by mě podrželi a taky to, že být sama na dítě není zrovna nejlepší. a nakonec si myslím, i kdybych měla v takto mladém věku dítě, snažila bych se být tou nejlepší mámou :)

8 Nikol Nikol | E-mail | 8. listopadu 2016 v 13:22 | Reagovat

1) Přečetla bych si knihu Hvězdy nám nepřály, viděla jsem film a moc se mi líbil.
2) No, je mi něco málo přes 20 a sama už mám miminko, takže to zas takový rozdíl není si myslím... Ale aspoň jsem stihla dodělat maturitu. S dítětem by to bylo těžší, ale šlo by to udělat, za pomoci rodičů určitě. Ti mi pomáhají i nyní, jelikož jsem ve špatné situaci, kde přítel má velmi špatně placenou práci a nemůžeme bydlet spolu :(

9 Adris Adris | Web | 8. listopadu 2016 v 13:34 | Reagovat

1) Sempre navěky - napínava, akční, úžasná!
2) Tenkrát bych byla na vážkách. V 17/18 bych si dítě nechala vzít, ale po matuře už bych si jej nechala. Záleželo by i na nasich, zda by mi byli ochotni pomoct. Na potencionalniho otce bych se nespolehala, dve deti dite nevychovaji. U tohoto opravdu zalezi na situaci. Kdybych tehdy chodivala se starsimi muzi, a ne kluky, tak bych asi uz planovala i budoucnost s tim dotycnym a i vychovu ditete s nim.

10 clariana clariana | E-mail | 8. listopadu 2016 v 16:35 | Reagovat

Hodně se mi líbily knihy Bez naděje a Ztracená naděje, ale asi mojí nej knihou je kniha Hvězdy nám nepřály. ♥️📚
No a teď bod číslo dva. Asi bych si dítě nechala. Udělala bych si maturitu, snažila se sehnat si nějaké vlastní bydlení (pokud bych už nebydlela sama). Našla bych si nějakou brigádu a až by to dítě bylo trochu větší, tak si buď dodělala školu nebo si našla nějakou pořádnou práci. 👶🏻👌🏻

11 clariana clariana | E-mail | 8. listopadu 2016 v 16:38 | Reagovat

promiň, zapomněla jsem na email: cclariana@seznam.cz

12 Šárka Šárka | E-mail | 8. listopadu 2016 v 18:43 | Reagovat

1) Nejvíce se mi líbila kniha Hvězdy nám nepřály a ani film nebyl špatný. Nejsem milovnice smutných příběhů, ale tento me dostal na plné čáře a četla jsem jedním dechem.
2) Já mám k tomu takový postoj, ze bych snad i byla ráda. S přítelem se o miminko budeme pokoušet tak za dva roky nejblíže, ale pokud bych otěhotněla už v 19_ tak proč ne. Připravila bych se o vysokou skolua a

13 Šárka Šárka | E-mail | 8. listopadu 2016 v 18:44 | Reagovat

O vysokou školu a i jiné radosti mladé holky, ale děti miluji a podle me je to smysl života a krásná záležitost, ba kterou se moc tesim.
Dvorakova0sarka@seznam.cz

14 Majda Majda | 9. listopadu 2016 v 20:50 | Reagovat

1. Moje nejoblíbenější kniha od YOLI je asi série Half bad. Asi proto, že je to něco úplně jiného než ostatní fantasy knížky. Taky se mi líbilo, že kniha byla vyprávěna z pohledu kluka, což není nejobvyklejší...I autorčin styl mě potěšil a přišel mi jiný něž ostatní. Samozřejmě fandím Nathanovi a Gabrielovi a nemůžu se dočkat 3!
2. No...je to dost těžká otázka. Asi bych se samozřejmě pokusila nějak dodělat aspoň gympl. Na vysokou bych asi možná mohla zapomenout, ale tak možná bych si to mohla dodělat potom... Ale dítě bych si nejspíš nechala, pak bychom sobě měli třeba o dost blíž, když by mezi námi byl jen 19 let rozdíl. Snažila bych se tím pádem jít dál a třeba si najít nějakou nenáročnou brigádu. Asi bych poprosila o pomoc rodiče, ale nevím, jaký vztah s nimi budu mít.Ale samozřejmě bych se snažila být co nejlepší máma a nehledět jen na své zájmy a nebýt sobecká.
mail: majda.sidlo@volny.cz

15 Emma J. Emma J. | Web | 9. listopadu 2016 v 22:58 | Reagovat

1. Docela se mi líbila kniha Uvnitř mé hlavy. Určitě bych na ní našla mouchy, ale přece jen... Kolik máme příběhů, kde hlavní hrdinka "trpí" psychickou nemocí...

2. Když by mi na těhotenském testu vybarvily dvě čárky, určitě bych hysterčila. Hodně. Minimálně prvních pár hodin. Nebo spíš dní. Pak bych se sama sebe snažila uklidnit, že se přece nic tak hrozného neděje a všechno se dá řešit. Tak dlouho bych přemýšlela jak to říct rodičům a tatínkovi dítěte, až by to na mě nejspíš sami poznali. A pak by to bylo otázkou mnoha faktorů - jak by se k tomu postavil otec, rodiče, jak bych na tom byla finančně... Nebudu tvrdit, že bych nad potratem vůbec nepřemýšlela. V 19 má většinou člověk jiné představy o životě než plození dětí.
Každopádně, kdybychom byli v ideálním světě a měla bych od všech zainteresovaných osob podporu, asi bych si dítko nechala. A byla by ze mě Lorelai z Gilmorových děvčat. :D

mail: shava3@gmail.com

16 Alyssana Alyssana | E-mail | Web | 13. listopadu 2016 v 12:52 | Reagovat

V poslední době jsem si na 100% nejvíce zamilovala knihu Eleanor a Park! A proč?
Styl psaní Rainbow Rowell je unikátní, nepředvídatelný a naprosto dokonalý. S touto knihou jsem se smála i plakala. Ten příběh není to, jako kdybyste ho jen četli, ale vy ho prožíváte s každou stránkou, ať už je to Eleanor nebo Park. Naprosto geniální. Popis okolí, postav a koncept je nádherný. Kniha mě prostě uchvátila! Často jsem se při čtení přistihla s přiblblým, šťastným úsměvem na tváři.
Dost dlouho jsem přemýšlela, co bych dělala, kdybych někdy v blízké době otěhotněla. Není jisté, že bych udělala určitě tohle, ale myslím, že je to velmi pravděpodobné, záleželo by totiž i na mém partnerovi a jiných okolnostech. Vím jistě, že bych nešla na potrat, protože jsem zásadně proti potratům! Chápu, že někdy se to může jevit jako nejlepší možnost, ale…. Já bych maminkou v 19 letech býti nechtěla, protože bych se o dítě nemohla dostatečně postarat, nemohla bych mu dát to, co bych chtěla, a myslím, že bych ho ani dostatečně nevychovala, protože v 19 letech nejsme pořád dostatečně vyspělí. Je mi líto, že to tak je. Já si moc přeji mít velikou rodinu, ale až budu vědět, že jí dostatečně zabezpečím. Nejspíš, bych dítě dala k adopci, vím, že se vám to jeví jako kruté, ale já z vlastní zkušenosti vím, že děti se v tomto případě mají lépe. Mám 3 adoptované brášky, a nechci vám tady vypisovat jejich příběh, ale vím, že teď už se mají dobře, a kdyby je jejich rodiče dali k adopci hned po narození, ušetřili by jím trápení. Samozřejmě, že se někteří zvládnou o dítě postarat hned, ale já bych to asi nebyla. Vím, že jednou budu dobrá máma, ale ne tak brzy. Smekám pře každým, kdo toto zvládne.

e-mail : alyssana@sezanm.cz

17 Peťa Peťa | E-mail | 16. listopadu 2016 v 11:04 | Reagovat

Jsi skvělá, čtu tvůj blog pravidelně! <3

1. Hrozně miluji Sněží, sněží - u nás v Česku bohužel nesněží, ale nápad na příběh dle mého názoru skvělý. Nedám dopustit ani na Hledání Aljašky! <3
2. Já otěhotnět v 19, tak bych byla v šoku. Do budoucna mám v plánu studovat, cestovat... Myslím si, že bychom to s partnerem nezvládli. Asi bych se domluvila s mamkou, jestli by si dítě do své péče nevzala, aby zůstalo v rodině. Jestli ne, asi bych ho dala k adopci. Jsou lidé, kteří si nechali dítě v 19, vzali si půjčky, neplatí nájem a mají na krku exekuci (bohužel, aktuální rodinný příběh). Dítě chci mít v době, kdy budu vědět že jsem na něj připravená, našetřený dostatek peněz, jisté bydlení, a tak. A tak by to měl udělat každý - dítě si rodinu nevybírá, proč by měl trpět kvůli tomu, že někdo neplatí nájem a místo toho si užívá?
Myslím, že na plánu dát dítě k adopci bychom se s přítelem shodli. Pokud bych teda nešla na potrat, což úplně neuznávám, ale kdyby nebyla jiná možnost, proč ne...  Podle mě, 19-letí nejsou na dítě připravení. V 19 jsme ještě děti.

bookloveer@seznam.cz

18 Milunka21 Milunka21 | E-mail | Web | 29. listopadu 2016 v 10:32 | Reagovat

1. Labyrint
2. Jelikož jsem v devatenácti čekala syna, tak mluvím ze své zkušenosti. V životě by mě nenapadl potrat. Je to možná brzo, ale zase to neni konec svět. to dobou jsem už pracovala, takže jsem už měla školu za sebou. Neměli jsme žádnou finanční jistotu   nic.Přesto jsem se toho nebála a strašně se těšila.  Ono se to pak postupek času začalo řešit samo.Čím dýl jsem byla těhotná, tím lépe jsme se měli, nevim čim to ale je to tak. :-) Výchova je náročná, někdy se mi posteskne po svobodným životě ale řikám si, že cestování a zážitky budu moct jednou prožívat se svýma dětma a ne sama. :-) A nic se nevyrovná tomu,když zamnou moje děti přiběhnou,obejmou mě a dají mi pusu jen tak. :-) Jinak je mi 24 a mám dvě děti. :-)
3. piesse15@seznam.cz

19 Šárka Šárka | E-mail | Web | 29. listopadu 2016 v 19:18 | Reagovat

1.Líbila se mi knížka Hvězdy nám nepřály a i filmové zpracování. To samé platí pro knížku Kam jsi odešla, ale tam se mi film asi líbil víc. Teď na mě doma čekají Všechny malé zázraky.
2.Nemůžu napsat, co bych dělala, protože se mi stalo :) A dokonce dřív než v 19ti. A ač to bude znít šíleně, nebyla to náhoda. A myslím, že jsme se s tím poprali skvěle. S bříškem jsem odmaturovala a za dalšího 2,5 roku k synovi přibyla dcerka. Takže tak :)

Děkuji za soutěž... mail sarkabooks@seznam.cz

20 Štěpánka Štěpánka | 29. listopadu 2016 v 22:47 | Reagovat

1, Nejlepší kniha od nakladatelství YOLI byla jednoznačně Odvrácená tvář lásky. Tolik emocí, dojmů a událostí se vešlo do ne příliš dlouhé knihy. Opravdu moc se mi líbí a Colleen Hoover si jako autorky moc cením. Její knihy nejsou taková ta typická červená knihovna, ale dokážou člověka zasáhnout hodně hluboko.Z knih Colleen jsem nemohla dlouho spát, ale Odvrácená tvář lásky je pro mě TOP!! :)
2,Myslím, že člověk může těžko hodnotit situaci, v které není. Na otázku „ Co bych dělala, kdybych v 19 letech otěhotněla? „  mám nyní téměř jasnou odpověď – interrupce. Ale zachovala bych se tak doopravdy, kdybych tato situace nastala? Nevím. Myslím, že to skutečně nejde posoudit.  Sama sebe vidím jako střelenou puberťačku, která má naprosto jasné příznaky toho, že ji puberta ještě nepřešla. Výkyvy nálad - chvíli brečím, chvíli se směju jako blázen, dále pak kluci, oblečení, kluci a ještě jednou kluci. Obecně jsem zastáncem toho názoru, že dítě by nemělo mít dítě. Asi teď budu příliš krutá, ale mám jasné vize do budoucna- odmaturovat, dostat se na Karlovu Univerzitu do Prahy, vystudovat, budovat kariéru a cestovat. Do těchto plánů dítě moc nezapadá. Možná si mnozí z Vás budou myslet, že jsem sobecká, ale já se chci bavit, užívat si života, všech radostí, mejdanů a kamarádů, kteří mě obklopují. Těhotenství se dá brát jako vedlejší nežádoucí účinek právě vyjmenovaných věcí, ale to už trošku odbočuji.   Nicméně ten stav rozhodně změní pocity člověka a rozhodnout se určitě není jednoduché. Obecně platí, že bychom si věděli rady v situaci druhých, ale sami sobě poradit nedokážeme. Myslím, že je to tak i v tomto případě. Názor mohu mít jakýkoliv, ale zda by mi vydržel v daný okamžik si netroufám odhadovat. Takže… Kdo ví?:)
stepankaslamova@seznam.cz

21 Mary-berry Mary-berry | 30. listopadu 2016 v 21:59 | Reagovat

*Update: Bod číslo dva A raději přeskoč. Přehodnotila jsem svou odpověď a rozhodla se zformulovat všechno jinak. Nakonec jsem na to úplně zapomněla a píšu až teď. Takže jsem nic nemazala, protože je menší pravděpodobnost, že si někdo můj komentář přečte. :D Bez hlavy a paty se znovu dostávám k této otázce. 2b) Člověk si říká co by kdyby, ale přitom když se to opravdu stane, tak všechno stejně neběží, jak jsme si představovali. Dejme tomu, že si dítě ponechám, otec mě zatratí, mamka poté, co mi pořádně vyčte, se s tím nakonec smíří a ségra mi nadá do debilů. Ehm, promiň za ta slova. Dál ani nedokážu myslet. Taková zodpovědnost je asi na mě příliš. Jsem slaboch. Ale ostatní opravdu obdivuju. Třeba 3 moje bývalé spolužačky ze základky, které se rozhodly založit rodinu trochu dříve. Avšak všechny mají štěstí, že jim to s jejich protějškem klape. Zítra by byla moje odpoved zase jiná.  
1)Hned první otázka je zapeklitá, protože Yoli vydává samé skvělé tituly. Aspoň doteď se mi dařilo vybírat ty, na které nikdy nezapomenu. Diky Yoli jsem poznala skvělou Colleen Hoover, takže moji odpovědí bude Bez naděje a Ztracená naděje. První zmíněná byla taky první přečtená kniha pod značkou Yoli. Kromě toho, že to byla naprostá bomba (čtivé, zábavné apod.), tak... Sama nevím, jak svou odpověď zdůvodnit.
2a)Sebe těhotnou si v takovém věku nedokážu představit. Ale zrovna včera jsme v anglické konverzaci řešili téma porod. Jo, jsme divná škola. Moc to rozmazávat nebudu, už tak plácám. Každopádně se nám profesorka, která se nedávno vrátila z mateřské, svěřila s komplikacemi, které ji během porodu potkaly. Dopodrobna zase zacházet nebudu. Cestou domů se mě v návaznosti zeptal spolužák, jestli jsem nad "tím" (teď nemyslím sex) nepřemýšlela. Vždyť jsem stavbou ještě drobnější než naše křehká angličtinářka. Porod je něco, čeho se děsím od té doby, co jsme se se spolužačkami na základce dívaly na porod přirozenou cestou. I kdybych si dítě ráda nechala (co když je to poslední šance mít potomka?), tak bych nejspíš zašla na potrat. Znám své rodiče, respektive mám tušení, jak by reagoval taťka.
marie.hoangova@seznam.cz

22 kamila kamila | Web | 1. prosince 2016 v 16:08 | Reagovat

Bezva počteníčko! Ke kvalitní knize samozřejmě patří i kvalitní vůně a tak zkuste štěstí v soutěži o chanel https://www.brasty.cz/soutez :)

23 penny-and-books penny-and-books | Web | 5. prosince 2016 v 21:28 | Reagovat

Po dlouhém uvážení jsem vybrala výherce. Někteří z vás bohužel zapomněli napsat důvod, proč je vámi zmíněná kniha tak skvělá, takže u těchto soutěžících se nedalo nic dělat :(
K výhře gratuluji Alex a Alyssaně, které obě krásně popsaly případné situace a odůvodnily své oblíbené knihy. Emailem vás budu kontaktovat, abych vám knihu mohla zaslat :)
Všem moc děkuji za účast! :)

24 Smithb428 Smithb428 | E-mail | Web | 6. prosince 2016 v 3:48 | Reagovat

Have you ever considered about including cddabbecbeaedddd

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama