Návrat z nicoty – Martin Pistorius a Megan Lloyd Davies

20. listopadu 2016 v 12:46 | Penny |  Recenze
Autoři: Martin Pistorius a Megan Lloyd Davies
Nakladatelství: Práh
Počet stran: 312
Rok vydání: 2016
Hodnocení: 77 %

Někdy mám období, kdy mi fikce prostě nestačí, kdy hledám příběh, který je zkrátka víc než jen příběh. Ano, já hledám skutečné věci, ve skutečných knihách, které se skutečně staly. Ve většině případů si vyberu knihy plné bolesti, ztráty a zármutku. Tak tomu bylo i v případě této knihy, jediný rozdíl je v tom, že její autor je ještě stále naživu a vše, co zažil je ukryto ve větách jeho knihy. Tohle je recenze, o kterou jste si psali, tak tady ji máte.


Ti z vás, kteří čtou můj blog od samého začátku ví, že mezi prvními recenzemi byla recenze na knihu "Zvolila jsem lásku"(odkaz ZDE), což je kniha, která by se dala do této skupinky knih, s tématikou kterou vyhledávám zařadit. Většinou jsou to knihy, ve kterých hlavní hrdina umřel nebo umírá nebo někoho ztratil a prostřednictvím psaní knihy se z tohoto traumatu dostává anebo nám chce svým příběhem jen otevřít oči. A to je ten důvod, proč tyto knihy čtu, já chci, aby mi někdo otevřel oči a řekl, jak moc jsou lidé na této planetě krutí a jak moc strašlivých věcí může každý z nás zažít.

No ale zpět k "Návratu z nicoty", to je přece kniha, o které tu dnes budeme mluvit. Jak jsem tedy už naznačila, tak se jedná o autobiografický román samotného autora Martina Pistoriuse. Jeho život byl až dodnes jedna velká černá díra, do které spadaly všechny pozitivní a pěkné věci, které může obyčejný člověk v životě zažít. Proč?

Martin byl obyčejný kluk, který si až do svých 13 let žil normálním životem, jenže potom přišel jednoho dne ze školy a stěžoval si na bolest v krku. No a co? Nic neobvyklého, že? Stačilo ale pár týdnů a Martin začal zapomínat fakta, obličeje a ztratil schopnost mluvit. Veškerá vyšetření byla k ničemu, jelikož z nich nevzešla jediná možná příčina toho, co se Martinovi dělo v těle. Po roce byla péče o Martina, který byl upoután na invalidní vozík velice náročná a finančně dlouhodobě neúnosná. Jeho rodiče potřebovali pracovat, aby měli peníze na veškeré vybavení, které Martin potřeboval. Z toho důvodu ho přes den umísťovali do pečovatelského domu. Takto žili několik let. Každý si jednoduše zvykl, že Martin je nemocný, až si nikdo nevšiml, že už tomu tak třeba není.

"Moje mysl byla polapená v nepouživatelném těle, nohy a ruce už mi nepatřily, nemohl jsem je ovládat, a hlas mě také opustil. Nemohl jsem udělat znamení, abych dal někomu najevo, že už zase vnímám. Byl jsem neviditelný. Stal jsem se duchem chlapce, jímž jsem býval."

"Pro druhé lidi jsem byl něco jako kytka v květináči, kterou zalévají a nechávají stát v koutě. Všichni už byli tak zvyklí, že tam nejsem, až si vůbec nepovšimli mého návratu."

Asi jste již pochopili o čem je tato kniha. Zažijete vše, co musel prožít Martin, od hádek rodičů, přání zemřít až po fyzické násilí. Ukáže vám, jak je těžké přimět okolí věřit, že jste zpět. Taktéž pochopíte, jak náročné je mluvit přes přístroj a začnete věřit na pravou osudovou lásku. Proč? No protože Martin má teď ženu a žije spokojený život.

To, co bylo na této knize bezpochyby úžasné, je ta síla, kterou vám předá, ta naděje na lepší zítřky. Je třeba zmínit, že příběh je psán velice čtivě, máte jednoduše pocit, že celý Martinův život prožíváte s ním.

Jenže tu mám velká ale. Některé pasáže byly neskutečně zdlouhavé a poslední čtvrtina byla jen červená knihovna, která vám popisovala dokonalou lásku Martina a jeho nastávající. Tyhle věci byly opravdu nepřehlédnutelné.

Takže ano, kniha je to skvělá a přečtení rozhodně nelituju. Myslím si, že by rozhodně měla mít více čtenářů, než má teď, jen kdyby se třeba vynechala poslední čtvrtina, tak by měla (alespoň na mě) větší dopad.

P. S. I tak si nachystejte kapesníky, jelikož je využijete tak po prvních 20 stranách.

 


Komentáře

1 Bianca Bianca | Web | 20. listopadu 2016 v 13:01 | Reagovat

to musí byť bohovské :O ♥

2 Alex Alex | Web | 22. listopadu 2016 v 10:00 | Reagovat

Musí to být strašně smutný příběh a pokud je dobře napsaný, má potenciál získat si spoustu čtenářů. Překvapuje mě, že "červená část" už ti přijde jako by navíc, když by vlastně mohlo být hezké, že to má šťastný konec. Na druhou stranu pokud je to až moc, nedivím se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama